Komentář k programu pro simulaci přípojky G.fast

Autor: P. Jareš, J. Vodrážka <jaresp(at)fel.cvut.cz>, České vysoké učení technické v Praze, FEL, Téma: Simulace přípojek xDSL, Vydáno dne: 08. 12. 2014

Text popisuje Program pro simulaci přípojky G.fast, jeho vstupní parametry a zobrazované výstupy. Obecně k modelování přípojek xDSL viz Způsob simulace přípojek xDSL.

Přípojka G.fast, standardizovaná v dokumentu ITU-T G. 9701, je následovníkem přípojky VDSL2 a tedy dalším vývojovým stupněm v rodině xDSL přípojek. Základní informace pro principy a parametry přípojky G.fast je možné dohledat na Access serveru v článku Další stádium vývoje digitálních účastnických přípojek.

Výstupy ze simulačního programu jsou dvojího druhu:

Ve výstupech s odhadem maximální přenosové kapacity, je pro zadané vstupní parametry:

Ze vstupních parametrů se pro výpočet uvažují:

Simulace se spouští klepnutím na tlačítko Vypočti Vp.

Ve výstupech s přenosovými parametry vedení jsou zobrazeny konkrétními kmitočtové závislosti pro:

Ze vstupních parametrů simulace se pro výpočet přenosových parametrů respektují:

Simulace se spouští klepnutím na tlačítko Vypočti parametry vedení.

Pro klasické přípojky xDSL se vesměs používá model vedení dle British Telecom označovaný BT 7, BT 13 (číslo udává počet parametrů modelu). Vedle toho se pro modelování sekundárních parametrů, zejména měrného útlum do kmitočtu 100 MHz, případně až 250 MHz či 600 MHz používá odlišný model určený pro specifikaci vnitřních rozvodů budov (tzv. strukturované kabelové rozvody) označovaných kategoriemi 5, 6, 7, případně třídami D, E, F, podle šířky pásma. Pro modelování symetrických vedení pro potřeby G.fast se využívá model odlišné koncepce, který modeluje sériovou Zs a paralelní Yp složku homogenního vedení.